Nákaza STREPTOKOKEM - BOVIS.
Streptokokové nákazy
bývají často považovány za nákazově druhotné původce nemocí. Podle mínění četných
autorů patří streptokoky u celé řady ptáků k normální floře střeva a
hrdla. Dr. Devrieze z bakteriologického ústavu veterinární fakulty
univerzity v Gentu však odhalil v r. 1990 Streptokokkus Bovis jako
infekčního původce onemocnění, který může u holubů vyvolávat projevy otravy. Na
toto téma byly dokonce napsány dvě doktorské práce (De Herdt a Vanrobeys).
40% holubů, kteří se jeví klinicky
zdravými, nosí v zažívacím systému bakterie Streptokokkus Bovis a u 80%
chovatelů lze tohoto streptokoka prokázat v trusu holubů. Při každé desáté
pitvě holuba je bakterie nalezena ve vnitřních orgánech. Na základě výzkumů
bylo stanoveno, že v současnosti existuje pět serotypů Streptokokkus Bovis
(1-5). Mezi různými typy jsou rozdíly se zřetelem ke stupni nakažlivosti.
Zvláště typy 1 a 2 jsou velmi nebezpečné pro vyvolání onemocnění. U holubů,
kteří jsou nositeli bakterie Streptokokkus Bovis, nepropukne nemoc vždy, ale
často panuje vzájemnost mezi Streptokokkus Bovis a jinými choroboplodnými
zárodky.
Nápadné příznaky onemocnění.
Typickým symptomem je náhlá smrt
na hnízdě jak starých, tak i mladých holubů. Často nacházíme v této
souvislosti zelený, hlenovitý a napěněný trus. Dalšími příznaky jsou polyurie
(nadměrná produkce moči), nechutenství, dýchací potíže a nadmuté břicho.
Někteří z nemocných holubů kulhají nebo jen s obtížemi létají.
Charakteristickým jevem je neschopnost takového holuba nalétnout do budníku. U
chorých zvířat lze často stanovit při ohledání v ruce výrazný úbytek
prsního (hrudního) svalu v důsledku odumírání svalové tkáně. Holubi
uhynulí na toto onemocnění vykazují často zřetelně viditelné stopy po otravě se
stopami na játrech, srdci, ledvinách a slezině. U mnohých holubů možno
konstatovat nepatrné až rozsáhlé odumření velkého a hlubokého prsního svalu,
provázené záněty šlach u hlouběji ležících prsních svalů. Zde je důvod, proč
chovatelé často hovoří o ochrnutí křídel či svalů.
Naše klinická zkušenost.
Vedle výše popsaných symptomů,
které lze běžně pozorovat, setkáváme se v určitých chovech pravidelně
s odumíráním embryí. Tato tmavá vejce svádějí k představě paratyfu, a
mnozí chovatelé také začnou s léčením v tomto smyslu. Podobná
opatření ovšem nemohou být účinná, protože Streptokokkus Bovis nereaguje na
antibiotika, která jsou normálně nasazována proti paratyfu (jako na př.
Baytril, Trimethoprim a Altabactine). Nejlepší výsledky byly docíleny
s Ampicillinem a Amoxycillinem. Naše rozsáhlé bakteriologické výzkumy a
klinické zkušenosti nás však také poučily, že Streptokokkus Bovis je jednou
z hlavních příčin ztráty formy u holubů. Holubi neradi trénují, ztráty
holoubat jsou velké a staří holubi získávají jen podprůměrná umístění. Máme
dojem, že zvířata, která vykazují projevy únavy, často trpí chronickou formou
této infekce. Za takové situace má chovatel sklon co nejrychleji provést u
svých holubů „slepou“ kůru, a sice nevhodnými antibiotiky, čímž se vše ještě
zhorší. Neodborné užití těchto antibiotik poničí střevní floru a podpoří nárůst
choroboplodných zárodků.
Faktory zvyšující nebezpečí infekce.
Mnoho chovatelů je přesvědčeno, že
na holubnících s hygienou na úrovni je minimální nebezpečí nákazy.
Skutečně tomu tak je, ale přesto i zde jsou to především holubice, která jsou
touto infekcí ohroženy během doby snůšky a hnízdění.
Ošetření.
Když je stanovena diagnóza,
situace se rychle zlepší po sedmidenním ošetření Amoxycilinem. Bohužel však
bylo také konstatováno, že zlepšení vydrží jen dva až tři týdny, a že u holubů
dojde k recidivě (návratu onemocnění). Abychom omezili opakované použití
antibiotik (což také není dobré), přimlouváme se za zlepšení životního
prostředí. Claude Bernard (1813-1878), doktor, profesor a člen Francouzské
akademie, autor četných odborných pojednání a nositel mnoha vědeckých vyznamenání,
řekl: „Mikrob není nic, prostředí je všechno.“
Abychom zvýšili odolnost holubů,
pracujeme ve dvou rovinách: Zvyšujeme imunitu tělních tekutin a zlepšujeme
hygienu zažívacího systému. Protože zdraví je založeno nejen na nepřítomnosti
nemoci, nýbrž také na dobrém tělesném stavu. Imunita tělních tekutin může být
zvýšena použitím
vlastní očkovací látky. U
chovatelů, kteří mají u svých holubů časté problémy se Streptokokkus
Bovis, se tato vlastní očkovací látka kultivuje z kmenů vyskytujících se
na holubníku. Tuto metodu jsme již mnohokrát s úspěchem použili. Na druhé
straně jsme dokázali pomocí prostředků na bázi rostlinných výtažků pro posílení
střev zřetelně snížit problémy s infekcí Streptokokkus Bovis.
Filozofie naší práce tedy zní: Správná diagnóza, přesná
pozorování a velmi dobrá znalost způsobu funkce holubího těla jsou našim
holubům nejlepší zárukou dobrých výkonů v přirozeném životním prostředí.
Dipl.Ing. Duchatel a Dr.
Vandersanden
GUT FLUG 2/2002, str. 13