Onemocnění virová:
V současné době, kdy většina
chovatelů přemýšlí, jak se co nejúčinněji bránit novým virovým onemocněním
holubů, se trochu zapomíná na onemocnění, které znali již naši dědové a to na
neštovice. A snad právě proto dochází ke konci letové sezóny starých holubů ke
vzplanutí této nákazy, která mnohdy znemožní dokončit závody zejména holoubat.
Ptačí neštovice jsou nakažlivé,
virem vyvolané onemocnění holubů a některých dalších druhů ptáků, projevující
se ve dvou formách: jednak tvorbou epiteliomů, převážně na neopeřených místech
pokožky a jednak ve formě pablán na sliznici zobákové dutiny, popřípadě
v horních cestách dýchacích.
Virus neštovic holubů je druhově
specifický a patří do skupiny tzv. pox-virů. Způsobuje v buňkách sliznice
a kůže silné zduření. Virus neštovic se vylučuje slinami, nosním sekretem,
slzami, málokdy však trusem. Přenos onemocnění nastává na jedné straně přímým
přenosem přes zobák, infikovaným krmivem a vodou a nebo stykem s příliš
prašným prostředím, obsahujícím virus. K tomu dochází při ukápnutí
nosního, či očního sekretu nemocných holubů na zem a jeho zaschnutí. Vhodným
předpokladem pro přenos infekce jsou drobná poranění a trhlinky v kůži
zdravých holubů, do nichž se dostane prach obsahující aktivní virus neštovic. V
rozšiřování infekce mají svou úlohu i divocí holubi, hmyz sající krev a
v neposlední řadě i člověk.
Po průniku
viru přes bránu infekce, po vazbě na vhodné receptory a po jeho pomnožení se
dostávají virové částice ve značném počtu do krevního oběhu, vzniká viremie.
Virové částice se opět vrací do buněk kůže a sliznice, kde vyvolávají místně
ohraničené, typické zduření.
Příznaky: Inkubační doba je 4-8 dnů,
vyjímečně až 14 dnů. U většiny holubů probíhá onemocnění vlekle, zejména při
sekundární bakteriální infekci, kdy může trvat onemocnění měsíc i déle. Podle
místa výskytu změn rozeznáváme:
1.
Kožní formu, kdy změny na kůži mají podobu
puchýřků, zprvu bledě zbarvených, velikosti prosa až hrachu. Později dochází
k proniknutí tkáňového moku a krve a na povrchu puchýřků se vytvářejí
žlutohnědé až červenohnědé krusty. Puchýřky mohou splývat a vytvářet útvary
květákovitého vzhledu. Vyskytují se především na neopeřených místech kůže, jako
například na okraji očí, kolem zobáku, kolem kloaky a na končetinách. Tyto
změny na kůži jsou ideální vstupní branou pro sekundární bakteriální infekci
(streptokoky, staphylokoky...), která navozuje hnisavé afekty. Až tím se stává neštovičná infekce
vážnou chorobou.
2.
Slizniční forma. Při postižení sliznic se
vytvářejí převážně v dutině zobákové, avšak i v horních cestách
dýchacích difteroidně nekrotické plošné pablány nebo uzly žluté barvy, sýrovité
konzistence, pevně ulpívající na spodině.
Tyto lze odstranit jen se ztrátou substance a následným krvácením. Narůstají-li
pablány v dýchacích cestách, vedou ke ztíženému dýchání a dušení. Pablány
v koutcích zobáku mají tendenci prorůstat do hloubky a mohou vést až
k deformaci zobáku. Slizniční forma v mírném stupni nevyvolává změny
na celkovém klinickém stavu holubů. Při rozsáhlých změnách vyvolává obtíže buď
dýchacího, nebo trávícího ústrojí v podobě sníženého příjmu potravy, což
vede k hubnutí až úhynu.
3.
Smíšená forma. Při smíšené formě jsou postiženy
jak pokožka, tak sliznice současně.
Vnímavější na nákazu jsou více mladí holubi, než dospělí jedinci, kteří onemocní jen výjimečně. Zvířata, která přestála onemocnění, získávají trvalou doživotní imunitu.
Diagnoza: Kožní a slizniční forma neštovic se rozpozná podle
typických, výše popsaných změn. Podezření z nákazy se potvrdí mikroskopickým
vyšetřením napadených oblastí kůže. Patognomická jsou tzv. „Bollingerova
inkluzní tělíska“ v protoplasmě buněk. V neurčitých případech je
možné provést izolaci a kultivaci viru na kuřecích embryích. V počátečním
stadiu lze někdy neštovice zaměnit za malé poranění kůže, nebo pozobání. Dále
nutno odlišit trichomoniazu holubů, kde však lze sýrovité nálepy odstranit bez
ztráty substance a následného krvácení. Z plísňových onemocnění přichází
v úvahu moniliáza (soor), projevující se především na sliznici volete a
jícnu jejím ztluštěním. Rozlišení je možné podle výsledku kultivace na plísně.
Shodné příznaky s počátečním stadiem neštovic může mít i infekční rýma
v podobě zanícení kůže očního víčka a nosního výtoku. Diagnostika se opírá
především o bakteriologickou kultivaci.
Prevence a léčba: Jak je většině chovatelské veřejnosti známo, virovou
infekci nelze léčebně ovlivnit. K ochraně neštovičných změn na kůži před
mikrobiální infekcí a ke změkčení krust lze použít dezinfekční masti. Pokud
pablány na sliznicích zúží hltan a hrtan, musí se nánosy opatrně odstranit a
napadená místa se ošetří buď jodglycerinem, nebo přímo jodovou tinkturou.
Sekundární bakteriální infekce, která se přidružuje u kožních změn a vede
k celkovému vážnějšímu onemocnění, se tlumí podáváním vhodných antibiotik,
a to buď individuálně, nebo přes pitnou vodu celému stavu holubů. Také podávání
vitamínů, zejména vitamínu A, posiluje obranyschopnost sliznic a kůže. Jedinou
účinnou ochranou proti tomuto onemocnění, které v poslední době opět
nabývá na významu, je preventivní vakcinace. Tuto nutno provést vždy před
začátkem chovné a letové sezóny vakcínami běžně dostupnými na našem trhu
(Diftopharm, Ovodifterin, Difgalen aj.). Naředěná vakcína se po vytrhnutí
několika peříček ze stehna nanese do folikulů v kůži. Doporučuje se
nevakcinovat holuby při velkých mrazech.
Nelze také zapomenout na zlepšení
hygieny chovu a průběžnou a závěrečnou desinfekci chovu účinným desinfekčním
prostředkem, který likviduje viry.
MVDr.Michael
Polášek