Onemocnění virová:

Neštovice holubů

V současné době, kdy většina chovatelů přemýšlí, jak se co nejúčinněji bránit novým virovým onemocněním holubů, se trochu zapomíná na onemocnění, které znali již naši dědové a to na neštovice. A snad právě proto dochází ke konci letové sezóny starých holubů ke vzplanutí této nákazy, která mnohdy znemožní dokončit závody zejména holoubat.

Ptačí neštovice jsou nakažlivé, virem vyvolané onemocnění holubů a některých dalších druhů ptáků, projevující se ve dvou formách: jednak tvorbou epiteliomů, převážně na neopeřených místech pokožky a jednak ve formě pablán na sliznici zobákové dutiny, popřípadě v horních cestách dýchacích.

Virus neštovic holubů je druhově specifický a patří do skupiny tzv. pox-virů. Způsobuje v buňkách sliznice a kůže silné zduření. Virus neštovic se vylučuje slinami, nosním sekretem, slzami, málokdy však trusem. Přenos onemocnění nastává na jedné straně přímým přenosem přes zobák, infikovaným krmivem a vodou a nebo stykem s příliš prašným prostředím, obsahujícím virus. K tomu dochází při ukápnutí nosního, či očního sekretu nemocných holubů na zem a jeho zaschnutí. Vhodným předpokladem pro přenos infekce jsou drobná poranění a trhlinky v kůži zdravých holubů, do nichž se dostane prach obsahující aktivní virus neštovic. V rozšiřování infekce mají svou úlohu i divocí holubi, hmyz sající krev a v neposlední řadě i člověk.

Po průniku viru přes bránu infekce, po vazbě na vhodné receptory a po jeho pomnožení se dostávají virové částice ve značném počtu do krevního oběhu, vzniká viremie. Virové částice se opět vrací do buněk kůže a sliznice, kde vyvolávají místně ohraničené, typické zduření.

Příznaky: Inkubační doba je 4-8 dnů, vyjímečně až 14 dnů. U většiny holubů probíhá onemocnění vlekle, zejména při sekundární bakteriální infekci, kdy může trvat onemocnění měsíc i déle. Podle místa výskytu změn rozeznáváme:

1. Kožní formu, kdy změny na kůži mají podobu puchýřků, zprvu bledě zbarvených, velikosti prosa až hrachu. Později dochází k proniknutí tkáňového moku a krve a na povrchu puchýřků se vytvářejí žlutohnědé až červenohnědé krusty. Puchýřky mohou splývat a vytvářet útvary květákovitého vzhledu. Vyskytují se především na neopeřených místech kůže, jako například na okraji očí, kolem zobáku, kolem kloaky a na končetinách. Tyto změny na kůži jsou ideální vstupní branou pro sekundární bakteriální infekci (streptokoky, staphylokoky...), která navozuje hnisavé afekty. Až tím se stává neštovičná infekce vážnou chorobou.

2. Slizniční forma. Při postižení sliznic se vytvářejí převážně v dutině zobákové, avšak i v horních cestách dýchacích difteroidně nekrotické plošné pablány nebo uzly žluté barvy, sýrovité konzistence, pevně ulpívající na spodině. Tyto lze odstranit jen se ztrátou substance a následným krvácením. Narůstají-li pablány v dýchacích cestách, vedou ke ztíženému dýchání a dušení. Pablány v koutcích zobáku mají tendenci prorůstat do hloubky a mohou vést až k deformaci zobáku. Slizniční forma v mírném stupni nevyvolává změny na celkovém klinickém stavu holubů. Při rozsáhlých změnách vyvolává obtíže buď dýchacího, nebo trávícího ústrojí v podobě sníženého příjmu potravy, což vede k hubnutí až úhynu.

3. Smíšená forma. Při smíšené formě jsou postiženy jak pokožka, tak sliznice současně.

Vnímavější na nákazu jsou více mladí holubi, než dospělí jedinci, kteří onemocní jen výjimečně. Zvířata, která přestála onemocnění, získávají trvalou doživotní imunitu.

Diagnoza: Kožní a slizniční forma neštovic se rozpozná podle typických, výše popsaných změn. Podezření z nákazy se potvrdí mikroskopickým vyšetřením napadených oblastí kůže. Patognomická jsou tzv. „Bollingerova inkluzní tělíska“ v protoplasmě buněk. V neurčitých případech je možné provést izolaci a kultivaci viru na kuřecích embryích. V počátečním stadiu lze někdy neštovice zaměnit za malé poranění kůže, nebo pozobání. Dále nutno odlišit trichomoniazu holubů, kde však lze sýrovité nálepy odstranit bez ztráty substance a následného krvácení. Z plísňových onemocnění přichází v úvahu moniliáza (soor), projevující se především na sliznici volete a jícnu jejím ztluštěním. Rozlišení je možné podle výsledku kultivace na plísně. Shodné příznaky s počátečním stadiem neštovic může mít i infekční rýma v podobě zanícení kůže očního víčka a nosního výtoku. Diagnostika se opírá především o bakteriologickou kultivaci.

Prevence a léčba: Jak je většině chovatelské veřejnosti známo, virovou infekci nelze léčebně ovlivnit. K ochraně neštovičných změn na kůži před mikrobiální infekcí a ke změkčení krust lze použít dezinfekční masti. Pokud pablány na sliznicích zúží hltan a hrtan, musí se nánosy opatrně odstranit a napadená místa se ošetří buď jodglycerinem, nebo přímo jodovou tinkturou. Sekundární bakteriální infekce, která se přidružuje u kožních změn a vede k celkovému vážnějšímu onemocnění, se tlumí podáváním vhodných antibiotik, a to buď individuálně, nebo přes pitnou vodu celému stavu holubů. Také podávání vitamínů, zejména vitamínu A, posiluje obranyschopnost sliznic a kůže. Jedinou účinnou ochranou proti tomuto onemocnění, které v poslední době opět nabývá na významu, je preventivní vakcinace. Tuto nutno provést vždy před začátkem chovné a letové sezóny vakcínami běžně dostupnými na našem trhu (Diftopharm, Ovodifterin, Difgalen aj.). Naředěná vakcína se po vytrhnutí několika peříček ze stehna nanese do folikulů v kůži. Doporučuje se nevakcinovat holuby při velkých mrazech.

Nelze také zapomenout na zlepšení hygieny chovu a průběžnou a závěrečnou desinfekci chovu účinným desinfekčním prostředkem, který likviduje viry.

MVDr.Michael Polášek