Nemoci parazitární
Na požádání pana ing. Novotného
budu uveřejňovat v časopise Poštovní holub postupně popis základních
nemocí poštovních holubů. Vím, že pro většinu chovatelů to budou věci notoricky
známé, přesto doufám, že alespoň některým poskytnu základní informace o těchto
nemocech.
Z parazitárních invazí holubů
se setkáváme nejčastěji s askaridiózou a kapilariózou. Ostatní helmintózy
mají pouze podřadný význam.
1. ASKARIDIOZA
Původcem
tohoto onemocnění je škrkavka holubí (Ascaridia columbae), která cizopasí u
holubů v tenkém střevě. Patří mezi oblé červy, délky 2-6 cm, žlutohnědé
barvy. Řadíme ji mezi tak zvané geohelminty, to znamená, že nepotřebuje ke
svému vývoji mezihostitele. Samičky kladou až několik milionů vajíček typického
tvaru, která mají silné obaly a jsou velmi odolná vůči vysokým i nízký teplotám
i mnohým desinfekčním prostředkům. Trusem vyloučená vajíčka prodělávají
v zevním prostředí stádium zrání (první larvální stádium) a dostane-li se
toto vajíčko do zažívacího traktu holuba, prodělává další vývoj, při kterém se
larvičky dostávají do krevních cest, poté do plic a odtud se asi po šestnácti
dnech vracejí do střeva, kde dospívají.
Příznaky: Při masivní invazi škrkavek
dochází k silné alteraci celkového zdravotního stavu, holubi jsou skleslí,
špatně přijímají krmivo, trus je hlenovitý, zelené barvy, zapáchající. Škrkavky
mohou proniknout až do svalnatého žaludku, nebo mohou perforovat střevo a potom
dochází k úhynu. Při lehčích invazích zpravidla nepozorujeme žádné
klinické příznaky, pouze u závodníků klesá výkon.
Nejvážnějším
problémem jsou škrkavky u mladých holubů do 3. měsíce stáří, kde dochází
k velkému oslabení rostoucího organismu. Parazité poškozují střevní stěnu,
jsou příčinou ztráty krve, narušují látkovou přeměnu, zužují lumen tenkých
střev, což vede ke stagnaci jejich obsahu a následně až k hnilobě. Svými
toxickými produkty látkové výměny dráždí nervový systém, což se projevuje při
silných invazích křečemi, zvrácením hlavy a ochrnutím končetin. Diferenciálně
diagnosticky je třeba v těchto případech vyloučit paramyxovirózu a
avitaminózu B.
Diagnostika: Na živém zvířeti lze provést
diagnostiku pomocí koprologického vyšetření trusu, kde při flotační metodě
prokazujeme přímo vajíčka parazitů. Při pitvě lze po nastřihnutí střev poznat
pouhým okem přítomnost škrkavek
v lumenu střeva.
Léčba: Na škrkavky je velmi účinný
piperazin (Helmirazin), který je však v současné době nahrazován preparáty
s širší účinností, odvozených od albendazolu, fenbendazolu (Helmigal,
Mebenvet), nebo levamizolu (Bioverm, Nilverm). Je výhodné používat individuální
ošetření po předchozí hladovce s následným krmením až po dvou – třech
hodinách po podání. Holuby necháme den uzavřené. Během té doby odejde většina
hlístic, v jejichž těle však mohou být vajíčka, znovu schopná invaze.
Proto po 24 hodinách po podání preparátu holubník řádně mechanicky vyčistíme,
vydesinfikujeme horkým roztokem louhu v koncentraci 2,5 – 4 %, nebo
vypálíme letlampou. Každé odčervení představuje zátěž pro holuby, proto není
vhodné odčervovat během hlavního pelichání. Po ošetření je vhodné podat holubům
probiotika (Avibion, nebo bílý jogurt) a vitamíny (A, B-komplex).
Prevence: Vychází ze známých zásad čistoty
a hygieny holubníku, pravidelného čistění a preventivní desinfekce (nejlépe
vypálením podlahy letlampou). Velmi výhodné je po závodní sezoně nechat
vyšetřit trus na přítomnost parazitů a toto vyšetření znovu opakovat před
začátkem závodů. Nově nakoupené holuby karanténovat a v době karantény buď
nechat vyšetřit trus, nebo preventivně odčervit. Tuto parazitózu opravdu nelze
podceňovat, zejména u našich závodních holubů, kde v přepravních boxech
může dojít velmi snadno k nakažení, což následně snižuje výkonnost holuba.
2. KAPILARIOZA
Původcem
tohoto také velmi rozšířeného parazitárního onemocnění holubů jsou vlasovití
červi, pouhým okem skoro neviditelní (délka asi 1 cm), kteří parazitují
v tenkém střevě. Nejrozšířenější druhy jsou Capillaria columbae a
Capillaria caudinflata. Vývoj C. columbae je bez mezihostitele, takže holub se
může nakazit přímo pozřením vajíčka, obsahujícího larvu. C. caudinflata prodělává
vývoj přes mezihostitele, kterým je dešťovka (žížala), takže holub se může
nakazit až pozřením invadované dešťovky. S tou se dostávají dozrálá vajíčka
červa do střeva. Zde se rozpouští obal vajíčka, larva se uvolní a dorůstá ve
střevě holuba do pohlavně zralého jedince. Ve střevě se zavrtávají přední částí
do sliznice a nejsou proto unášeni obsahem střevním a dále vylučováni, jako
jejich vajíčka. Na holuba působí kapilárie odnímáním tělních šťáv a krve (po
zavrtání dochází k poškození sliznice střeva a krváceninám, což vede
k anémii, na kterou mohou mláďata uhynout během několika dnů). Kapilárie
rovněž vylučují toxiny, které mohou být příčinou poškození nervové soustavy.
Příznaky: První klinické příznaky
onemocnění pozorujeme za 2-3 týdny po nakažení. Jejich stupeň záleží na síle
invaze a stáří postiženého holuba. Silněji napadení holubi bývají skleslí,
zesláblí, snižuje se příjem krmiva, dostavuje se silné hubnutí a může dojít až
k úplné kachexii. Nejvíce jsou znovu, jako při napadení škrkavkami, postiženi
mladí holubi do 3 měsíců. Při akutním průběhu u mladých kusů může dojít i
k úhynu za příznaků poruch nervové soustavy (křeče, ochrnutí). Holubi jsou
během napadení kapiláriemi extrémně vnímaví k jiným patogenním činitelům.
Diagnostika: Vychází ze stejných zásad, jako
při průkazu škrkavek. Při pitvě nacházíme ztluštělou stěnu tenkého střeva,
sliznice je pokryta silnou vrstvou hlenu s drobnými krváceninami.
Pozorujeme obraz celkové anemie (chudokrevnosti). Při bedlivé prohlídce můžeme
najít ve stěně tenkého střeva parazity zavrtané do sliznice.
Léčba: Po řadu let se s úspěchem
používají přípravky s širší účinností (škrkavky, kapilárie) uvedené u
předcházejícího onemocnění. U kapilárií se doporučuje opakovat ošetření za 7
dnů. Po podání odčervovacích prostředků je třeba holubník mechanicky vyčistit a
vydesinfikovat, podobně jak je popsáno u askaridiózy. Stejně tak podat
probiotika a vitamíny.
Prevence: Vychází ze stejných zásad, jako u
askaridiózy. Tato vytváří základ pro chov zdravých, výkonných holubů, protože
odčervování zvyšuje odolnost a tím se zmenšuje nebezpečí vzniku jiných
onemocnění.
MVDr. Michael Polášek