je onemocnění dýchacích cest holubů. Původci tohoto často zdlouhavého
onemocnění jsou přítomni téměř ve všech chovech holubů, ale k propuknutí
nemoci s klinickými příznaky dochází jen tehdy, dojde-li k oslabení
holubů v důsledku různých faktorů (jiné infekce, fyzická zátěž, stres
aj.). Často se objevuje infekční rýma ve spojení s ornitózou. Onemocnět
mohou jak staří holubi, tak i mláďata. Obraz rýmy vyvolávají zejména
mykoplasmata, herpesviry, různé bakterie (haemophillus…) a chlamydie. Nákaza se
šíří přímým stykem holubů, znečištěným krmivem, pitnou vodou, popř. nářadím. U
mykoplasmózy je hlavní přenos kapénkovou infekcí (vzduchem) při „frkání“
nemocných holubů. Postiženy jsou hlavně dechové orgány (horní cesty dýchací,
plíce, vzdušné vaky). Dá se říct, že téměř všichni holubi žijí se subklinickou
infekcí rýmy, zejména s mykoplasmaty. Stejně jako u všech faktorových
chorob, tak i u infekční rýmy musí pro vyvolání klinického onemocnění
spolupůsobit okolnosti, oslabující obranyschopnost holuba.
Příznaky:
Inkubační doba tohoto onemocnění se pohybuje v rozmezí 7 – 14 dnů
po nakažení. Nástup choroby je plíživý a první příznaky nejsou zcela typické a
často chovateli uniknou. Z počátku pozorujeme sníženou výdrž při létání,
což je způsobeno zánětlivými změnami v dýchacích cestách (hrtanu,
průdušnici, plicích, ale zejména ve vzdušných vacích). Pozorujeme vodnatý výtok
z nosu, který se později mění v hlenohnisavý. Při otevření zobáku
vidíme silně zanícenou a překrvenou dutinu, šedivé povlaky na sliznici a tuhý
hlen, který se táhne od kořene jazyka na patro. Z dutiny zobáku je cítit
nepříjemný hnilobný zápach. Při stlačení ozobí vytéká z nosních otvorů
hustý hlenohnisavý sekret, který zbarvuje ozobí do tmavošeda. Horní cesty mohou
být natolik ucpány hlenem, že holubi dýchají otevřeným zobákem. Velmi nápadné
jsou chroptivé, vrzavé, někdy bublavé zvuky, slyšitelné hlavně za klidu na
holubníku. Pro onemocnění infekční rýmou svědčí ztráta výkonnosti, těžkopádný
let a příznaky rýmy. Při pitvě nalézáme v dýchacích cestách hlenohnisavý
výpotek až hlenové nálepy, zánět plic a sýrovité nánosy ve vzdušných vacích.
Laboratorní vyšetření pro stanovení přesné diagnozy je složité a zdlouhavé,
protože se jedná většinou o smíšenou infekci. Od rýmy je nutno odlišit hlavně
počáteční stádium neštovic, je nutno pamatovat i na ornitózu. U infekční rýmy
však málokdy nalézáme zánětlivé změny na oční spojivce. Průběh většinou není
tak prudký, spíše zdlouhavý, s výskytem klinických příznaků u jednotlivců.
Málokdy dochází k úhynu, zejména u mladých holubů. Infekční rýma a
ornitóza se však v chovech vyskytují často společně!
Léčba:
Terapie infekční rýmy musí být zaměřena nejen na odstranění klinických
příznaků onemocnění horních cest dýchacích, ale musí být zaměřena na samotné
původce choroby. Infekční rýma velmi často snižuje výkonnost a tělesnou kondici
holubů a stává se tak úvodním článkem pro řadu následných chorob (salmonelosa,
paramyxo, kokcidioza, trichomoniáza), což však může probíhat i opačně. Zejména
trichomoniáza bývá „vstupní bránou“ pro onemocnění infekční rýmou. Ošetření
nakažlivé rýmy se v prvé řadě zaměřuje na zabránění pozdějších následků.
Zvláště nepříjemnou komplikací jsou sýrovité nálepy ve vzdušných vacích,
jejichž léčba je zdlouhavá. K léčbě se používají (kromě zlepšení
hygienických podmínek chovu) hlavně antibiotika a to jak tetracykliny,
z nichž se nejúčinnější jeví doxycyklin (Ornicure, Ronaxan, Doxygal), dále
spiramycin (Stanovil), lincomycin a spectinomycin (Linco-spectin) a jiné.
Nejdůležitější je však prevence :
Mimo zlepšení podmínek chovu, jako
je dokonalá hygiena, čistota krmítek a zejména napáječek, je třeba zlepšit
mnohokrát vzpomínané větrání holubníku. Zabezpečit dostatek čerstvého vzduchu
bez průvanu. Nepřeplňovat holubníky, což se děje v současné době při
zvyšování stavů na holubníku. Metoda stoupajícího cigaretového kouře hodně
napoví!
Poněvadž se jedná u infekční rýmy
o polyfaktoriální onemocnění, je třeba v chovu „držet na uzdě“ zejména
trichomonády, ale také kokcidie a vnitřní parazity. Holuby držet v imunitě
proti paramyxo a herpes-virům.
Přestože není na účinnost
vakcinace proti mykoplasmoze jednotný názor, já stále vakcinuji Gallivakem 3x
v intervalu 1. 7. a 28. den.
MVDr. Michael Polášek