Herpesvirová infekce
Herpesvirózu
u holubů lze charakterizovat jako onemocnění respiračního a zažívacího traktu
se subklinickým (nevýrazným) nebo zjevným průběhem. Herpesviry se mohou u
holubů podílet na komplexu respiratorních onemocnění označovaných laicky jako
„infekční rýma“ společně s paramyxoviry, chlamydiemi a mykoplasmaty.
Původcem
tohoto stále velmi vážného onemocnění je holubí herpesvirus (PHV-1), patřící do
čeledi Herpesviridae. Přirozeným hostitelem PHV-1 jsou holubi s častým
výskytem latentní (skryté) infekce. Dospělí holubi se stávají
v infikovaných chovech asymptomatickými (bezpříznakovými) nosiči, kteří
nepravidelně vylučují virus. Produkce viru a frekvence jeho vylučování velmi
úzce souvisí se sexuální aktivitou, rozmnožováním a odchovem mláďat. Zvýšenou
produkci viru lze pozorovat na jaře a zejména v letních měsících (od
července do srpna). K nakažení dochází především při transportu holubů
v koších, kdy je virus vylučován odměšky z nosu, očí a dále trusem,
kterým je znečištěno krmivo a voda.
Příznaky: V chovech nezamořených bývá
vzplanutí onemocnění prudké, s velkými ztrátami. Klinicky je při akutním
průběhu onemocnění popisován výskyt serozní konjunktivitidy a rhinitidy (výtok
z očí a nosu), malátnost a celková slabost. Holubi kýchají, mohou mít
ucpané nosní otvory, což výrazně ztěžuje dýchání, které má charakter praskavých
zvuků. Holubi jsou postiženi silným zánětem spojivek, hltanu, hrtanu a často i
průdušnice. Na sliznicích se tvoří matné, šedozelené, hlenovité, lehce
stíratelné povlaky, které stěžují průchodnost cest dýchacích a způsobují
namáhavé dýchání a typické „praskoty“. Holubi sedí sklesle, chuť k příjmu
potravy je snížená, žízní, objevují se průjmy ve formě světlezeleného mazlavého
trusu, což vede k výraznému hubnutí, slabosti a později úhynu. Klinický
průběh onemocnění lze dobře pozorovat zejména u mladých ptáků při oslabení
organismu (trichomonády, mykoplasmata, aj.) Herpesviróza může mít u holoubat do
stáří 6 měsíců velmi těžký průběh. Dospělí jsou často asymptomní nosiči viru.
V chovech,
kde je však dobrá hygiena a výživa a kde chov není promořen parazity, nejsou
klinické příznaky tohoto onemocnění typické a onemocnění se projevuje pouze
obecnými příznaky (snížená chuť k jídlu, malátnost, spavost). Výrazněji se
začíná projevovat až v průběhu chovné sezóny (viz výše). V zamořených
chovech onemocnění přetrvává až několik let a výrazně snižuje výkon.
Průběh
onemocnění a prognóza závisí na tom, zda holubi pocházejí již ze zamořeného
chovu, nebo z chovu „čistého“, dále na stáří holubů, zamoření parazity a
na celkové úrovni hygieny chovu. Lehké onemocnění většinou odezní samo, silně
napadení jedinci hynou během několika dnů.
Diagnoza: Při pitvě nacházíme na sliznici
dutiny zobákové, hltanu a hrtanu nápadné pseudomembranozní, lehce stíratelné
povlaky. Typické bývají nálezy na játrech ve formě nekrotických uzlíků šedavé
barvy a velikosti špendlíkové hlavičky (tzv.inkluzní hepatitida). Tyto mohou
být i v ledvinách a slezině. Pro konečné stanovení diagnózy je důležité
histologické vyšetření s nálezem inkluzí v jádrech buněk, případně
izolace viru.
Prevence a léčba: Po překonání primární
infekce se stávají holubi bezpříznakovými nosiči PHV-1, kteří mohou opakovaně
vylučovat virus. Prevence tedy obecně vychází ze známých zásad vysoké úrovně hygieny
a výživy chovu, pravidelném odčervování, karantenování nových jedinců a
zabránění kontaktu s volně žijícími holuby, kteří tvoří rezervoár viru.
Účinný lék totiž neexistuje.
Specifickou
prevenci herpesvirového onemocnění v chovech holubů lze navodit vakcinací.
V ČR jsou registrovány inaktivované bivalentní vakcíny, obsahující
virulentní drůbeží PMV-1 a kmen herpesviru holubů, k ochranné vakcinaci
proti paramyxovirové a herpesvirové infekci pod názvem PHARMAVAC-COLUMBI 2 a
COLINAK NH. U dospělých holubů je vhodná vakcinace alespoň 4 týdny před
zahájením chovné sezóny a s následnou revakcinací po 6ti měsících. Tím
dosáhneme aktivní imunity u chovných párů před začátkem chovné a závodní
sezóny, zajištění pasivní imunity u holoubat v prvních týdnech života a
následnou vakcinací navození jejich aktivní imunity.
MVDr.Michael Polášek